Velký český varhanní virtuóz, pedagog, organolog, skladatel, organizátor a spiritus agens všeho dění okolo královského nástroje ve čtyřicátých až sedmdesátých letech 20. století Jiří Reinberger se narodil právě před sto lety 14. dubna 1914 v Brně. Vyrůstal v Holešově, gymnázium dokončil v Brně, kde zároveň studoval varhany na konzervatoři. Po maturitě se zapsal na práva a současně studoval skladbu na brněnské konzervatoři a následně i Mistrovskou školu Pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka. Ve snaze vzdělávat se dále, dojížděl do Prahy soukromě k B. A. Wiedermannovi, který po první přehrávce pronesl „Mladý pane, máte talent, ale hrajete příšerně“. Wiedermann však velice zlepšil jeho techniku. Ve válečných letech jezdil ještě do Lipska na konzultace k tomášskému kantorovi Güntheru Raminovi. V roce 1945 dokončil studia práv a začal vyučovat varhany na Pražské konzervatoři. Zároveň byl pověřen vyučováním ve stejném oboru na nově vzniklé Akademii múzických umění, kde po brzké smrti prof. Wiedermanna zůstal jako jediný vyučující. V roce 1954 byl jmenován docentem a 1966 profesorem AMU, kde pedagogicky působil až do předčasné smrti 28. května 1977. V letech politického tání okolo roku 1968 působil – jako doživotní nestraník – jako proděkan a prorektor AMU.
Mezinárodní koncertní dráhu zahájil Reinberger ihned po skončení II. světové války v evropských západních zemích. Získal zde pevné a trvalé kontakty. Vybaven znalostí cizích řečí, udržel a rozvíjel tyto styky i v temných padesátých letech, kdy na západ vyjížděl opravdu málokdo. Jeho vzdělání, rozhled a mezinárodní zkušenosti přitahovaly neodolatelně všechny zájemce o varhany. V padesátých letech se jeho koncertní činnost rozšířila ještě o koncertní zájezdy do SSSR a dalších východoevropských států. Reinbergerův repertoár na rozdíl od jeho předchůdců, orientovaných spíš na díla romantismu, kladl důraz na dílo J. S. Bacha, barokní německou literaturu, skladby Maxe Regera a české autory od baroka do současnosti, kde se věnoval především skladbám svých vrstevníků Miloslava Kabeláče, Klementa Slavického, Jana Hanuše a Miloše Sokoly. Jasnozřivě poznal i mimořádný talent mladého Petra Ebena a stal se prvním interpretem jeho I. varhanního koncertu. Vládnoucí komunistický režim omezoval studium varhan na konzervatořích a vysokých hudebních školách a jeden čas hrozilo, že varhany jako obor budou zrušeny.(„pracující, budující zářné socialistické zítřky, nepotřebují nástroj, který přivádí lidi do kostela“). Organizačně schopný prof. Reinberger přes různé kontakty, s využitím právnických argumentů a poukazem na obrovskou oblibu varhan v SSSR, sehrál nezastupitelnou roli v udržení oboru v hudebním školství. Své úsilí korunoval iniciativou při uspořádání I. mezinárodní varhanní soutěže při Pražském jaru 1958, kde jeho posluchači získali I. a II. cenu a tři čestná uznání. Tím se varhany dostaly zpět rovnocenně mezi ostatní nástroje a o jejich zrušení už nikdo neuvažoval.
V době politického uvolnění inicioval vznik letních interpretačních kurzů AMU, které probíhaly od roku 1969 s velkým ohlasem až do jeho smrti. Znamenaly kromě vysoké umělecké úrovně i příležitost k jedinečnému setkávání studentů varhan z východu a západu. Tehdejší varhanářství u nás bylo v zajetí romantického zvukového ideálu. Reinberger s velkou energií bojoval za prosazení tzv. Werkprincipu – vystavění jednotlivých manuálů a pedálu jako samostatných strojů. Když se stal uměleckým poradcem firmy Rieger-Kloss v Krnově, podle jeho návrhů se stavěly varhany u nás (pražské Rudolfinum) i v cizině (Moskva, Leningrad, Tallinn, Budapešť, Bukurešť, Káhira, Toronto nebo Libanon) a podařilo se mu po bojích prosadit i zásuvkovou vzdušnici a mechanickou trakturu tak, jak je ve světě obvyklé.
Reinberger se stal i editorem varhanních skladeb (Česká varhanní tvorba – tři díly)a nahrával varhanní skladby Bachovy na naše nástroje i v „kapitalistickém“ Holandsku na Schnittgerovy varhany ve Zwolle. Pro Supraphon natočil sám a se svými žáky a kolegy serii „Československé varhany“ a „Pražské varhany“. Je také autorem televizního cyklu „Varhany sedmi století“.
V roce 1964 byly obnoveny veřejné varhanní koncerty v některých kostelích, zakázané komunistickou mocí na dlouhých 17 let. Těšily se neobyčejnému zájmu převážně mladých lidí, kteří spolu s turisty a dalšími zájemci přeplňovali chrámovou prostoru. Více jak tisícová návštěva byla obvyklá. V Praze to byla na prvním místě bazilika sv.Jakuba a jako interpretnescházel ani Jiří Reinberger, k jehož šedesátým narozeninám v roce 1974 byl zde uspořádán
Jarní varhanní cyklus
Jiří Reinberger byl dominující osobností evropského významu ve varhanním světě druhé třetiny 20. století. Při neobyčejné šíři své činnosti, která by vystačila na několik životů, můžeme jen litovat,že odešel předčasně už ve 63 letech. Patří mu naše vděčnost a dík.
Jan Hora
